Záměr? Vylézt na všechny nejvyšší hory tuzemských pohoří. Doba splnění? Záleží jen na mně. Důvod? Hory jsou krásné a klidné. Říká kluk, který už pár vysokých kopců zdolal. Blízký kluk.
SMRK
Nejvyšší hora Smrčské hornatiny a také české části Jizerek. Napravuje reputaci českých hor.
Z výšky 1 124 nad mořem je tak krásně vidět! :-)
Rozhledna na vrcholu Smrku za Nebeským žebříkem. I krásná cesta tam. Po vrstevnici, namáhavý jen poslední kilometr přímo vzhůru od rozcestníku.
Pohled z kovové konstrukce na skupinu cyklistů je k nezaplacení. Jako když desítky mravenečků zajišťují jídlo pro královnu. Přijeli, sesedli, vystoupali, pokochali se, sešli, vyfotili se a šup zase na plnit mravenčí povinnosti. To byla jízda! :-)
I moje vlastní na výlet. Výchozí bod pro výšlap na horu jsem tentokrát trefila skvěle, ne jako na Sněžku s bydlením přesně na obrácené straně Pece. Lázně Libverda v Jizerských horách jsou malebnou vesničkou o pár domcích. Objekty pro relaxaci sice opravují, přesto je atmosféra klidná a pohodová s vědomím známého Sudu na kopečku kousek od kolonády.
Páteční příjezd do obce však za tmy, ucpaná Praha asi kvůli volebnímu víkendu a tři nehody na mladoboleslavské dálnici. Zřejmě z únavy a rozpoložení lidí. Zvláštní doba.
Zvláštní i moje ubytování. Pension Protěž. Vstřícný, levný, odvážný. Velký starší objekt s vrzající podlahou a vysoušečem za společenskou místností. Pokoj fajn, jen: nikde nikdo. Nevadilo, většinu času jsem venku a zbytek v posteli u televize kvůli výsledkům voleb. Koukajíc na vítězství Spolu, říkám si:
„Škoda být v horách sama v asociálním rozpoložení. Příští výstup vylézám z ulity.“
PS: Na zpáteční cestě neuvěřitelný rybník Netík kousek od Raspenavy. Zima jde stranou, fotografická vášeň pohlcuje, další lov na snímky začíná. Když mlha a voda něžně malují.
