Záměr? Vylézt na všechny nejvyšší hory tuzemských pohoří. Doba splnění? Záleží jen na mně. Důvod? Hory jsou krásné a klidné. Říká kluk, který už pár vysokých kopců zdolal. Blízký kluk.
Cesta na Devět skal vyplynula z tradičního pobytu ve Žďáru nad Sázavou mezi Vánoci a Silvestrem. Asi se nohám nechtělo stále běhat kolem Piláku. Navíc když místo něžného křupání sněhu bylo třeba vyhýbat se čvachtajícímu bahnu. Zima si vzala dovolenou a teploty nad 5 stupňů spolu se zpíváním ptáků na probouzejících se vrbách kolem vodní nádrže zaváněly jarem. Běhací botky si tak daly pěší túru na nejvyšší horu Žďárských vrchů.
Do Křižánek autem. Žlutý předváděcí Pežoťák změnil od zapůjčení v pátek před Vánoci barvu. Bahňák roku. I tak jezdil jak drak. Kompenzace za (ne)opravené vlastní auto, jemuž se po výjezdu ze servisu rozzářily téměř všechny kontrolky, které svítily před tím, než jsem auto ze série 2008 dala na opravu. Jako by se oklikou plnilo mé historické přání mít nadupaného Peugeota 208. Včetně toho, že si díky zápůjčce tatínek konečně přestal stěžovat na chybějící madlo u spolujezdce. Měl ho tam. Taky v tom hezkým, rychlým a technicky vymazleným Francouzovi byla spousta moderních vychytávek. A ladil mi s ním rolák i bunda. 😊 (Ne, nejsem blondýna, jen prostě vnímám barvy a mám radost, když věci zapadají do sebe. I v životě.)
Co napsat o samotné cestě na Devět skal?
Je to spíš kopec než hora - nejvyšší skála z devíti kamenných útvarů měří 867 m. Na plácku mezi masivy je stejná cedule jako u dalších skal po cestě. Mimo jiné se tam píše: "Útvary vznikly mrazivým táním." Při prosincových teplotách k deseti stupňům nad nulou to budilo lehký úsměv.
Taky jsem se smála kadibudce v útulně kousek od vrcholu. I vlastnímu zapadnutí do bahna, když jsem si šla prohlídnout „kartičky“ k poznávání stromů na naučné stezce pro školáky. A zmrzlý úsměv ještě před vlastní cestou na kopec vyvolala zima. Kvůli ostrému větru mnou roztřásla krátce po výlezu z auta. Navlíkla jsem tak na sebe nepromokavé a větru odolné šusťáky a bundu určené do 2 tisíc a víc metrů. Díky za ně! Jen místní pán se psem se viditelně divil, proč si nějaká cizí holka mezi svátky kousek před polem a lesy sundává boty a z černé nákupní tašky (no jo no, co taky dělat, když si doma zapomenete batoh) vyndává malý žlutý a černý balíček. Roztáhne je a oblékne.
Pak jsem konečně šla. A fotila. Zbytky sněhu, seník u cesty se zásobami pro zvířátka, který vypadal jako ježibabí chaloupka na muřích nožkách. Bílou skálu, která vznikla – překvapivě 😊 – mrazivým táním. Taky kapradí, které z ní rostlo, protože příroda si vždycky najde cestu. Mám i pár snímků z Devíti skal. Chvilku jsem je měla jen pro sebe. A protože nahoře na hoře bylo zřejmé, že se do žádné z úplně deštěm promáčených vrcholových knih nedá psát, v plechové krabici jsem nechala vizitku. Na jedné straně je mapa naší země s textem Tvoříme obraz Česka. Tvořila jsem ho jako CzechTourista. 😊 Když jsem loni na konci prosince hledala vlastní cestu kudy z nudy. S vědomím, že VisitCzechia má smysl a cestování pomůže zaplnit PíCí prostor ve vlastní hlavě. Kam a s kým se vypravím v roce 2023?
