Slova šeptaná do polštáře s chybou na samém začátku. Proklínat jako sedmilháře života běh snad pozpátku.
Když další ráno nohy vstanou, duše však uvnitř skomírá. Bývala holkou nespoutanou, prázdno se těžko ukrývá.
Smutek snad s každým krokem běží, rychleji v dlani nese se. Venku plá slunce, v ní jen sněží, srdce na špatné adrese…
rozdala do kapky poslední, teď trochu kocovina.
Věř, že jednou se rozední. Živote? Živote! Tvoje vina.