Oči vyprázdněné solí,
ruka dříve hladící.
Jen tak hledět na cokoliv.
Dříve byla zurčící,í,
jak potůček něžně hravý, co naději rozdává.
Smutek uvnitř vodu kalí.
Jen na chvíli prohrává!
Zas se zvedne od podlahy, dveře budou dokořán. Život zcela bez námahy byl by totiž na půl hrán.
Víru v sobě znovu najít, lásku čistou bez jména. Podívej se, venku hrají, vstřícná je i ozvěna.
"Bude dobře", tajně šeptá. A i země spálená od kořínků zase klíčí. Země silná, vzdálená.