Miláčku, smutek, co v déšť promění se, zaťuká i na tvé římse. Pozvi mě dál, pošeptá ti, z hlubin jsem se k tobě vrátil.
Miláčku, v oceánu s vírou plynu, slanou vodou proplouvám. Přeji si smýt naši vinu, k vlnám tiše promlouvám.
Miláčku, loď, co ukradli jí vesla, plavidlo hloupě rozbité. Splín k moři ve tmě odnesla, "my" navždy má být ukryté.
Miláčku, v každičké sprše hledám tebe, každičkou čeřej uctívám. Slzami zmáčená prosím nebe: řekni, kde vítr přebývá.
Jaký máš vyšší záměr, lásko, mlha bývá tak tajemná, skipper, co touží mít vždy náskok.
A já, miláčku?
Nádherná.
Kapičky vody ozdobená
moje žena.