Ráno se nohám k majáku nechtělo. I když lákavě svítil. Noční mořský vítr rozvířil mraky a lodě potřebovaly navigovat. Tři různá světla dávala signál do mlhy. Aby plavidla našla přístav. V barvách mají jasno. Na rozdíl od lidí.
Kromě vln se tu hodně jezdí na kole. Cap de Corse lemuje úžasná cesta podél pobřeží vytesaná do skal. Jezdí mláďata, naše generace i babičky a dědečkové. Statečně šlapou s plnou batožinou. Nahoru, kde zkoumají výhledy a zase dolů. Jeden stařík měl při sjezdu absolutně blažený výraz. Podobně jako když najdeš tak akorát sladkokyselé zelené jablko těsně před vrcholem Monte Stello. Máš pocit, že jsi nic lepšího nejedl.
Dostala jsem hlad.😉