Starý pán drží starou paní za ruku ve vodě. Něžně ji nadnáší. Tak akorát, aby si byli blízcí a přitom každý měli svůj svět. Už řadu let. Na pláži mu žena pomáhala se zout. Třásly se mu nohy. V moři byl za kapitána.
"Allez," pokřikuje čtyřletý klouček na maminku. Natěšeně chce co nejdřív dokončit hrad z písku. Už aby byl hotový! Velký hrad od malého kluka. Pár vteřin, stavba zapomenuta. Křidýlka nasazena, vlčka volá moře. Jde se dobývat. Skromně podél břehu pod bdělým zrakem rodičů, ale: "Všechna voda je moje! I celý svět!"
Kuchyň zavřeli před pár minutami. Dává si velkou Pietru z místního pivovaru a zkouší černošskou servírku školskou francouzštinou uprosit o talíř korsických sýrů. Přinese jí ho až k lehátku na kameninovém tácu. Hezké. Světové. A dobré. U nekonečně slaného modra.
Stařenka vylezla z moře, má jednu dlouhou náušnici. Rebelka! "Salut, tu m'as manqué," říká svému dědečkovi. Chlapeček vyběhne z vody přímo do náruče. Hrdý hrdina se tulí: "Maman, je t'aime." Na účtu za Pietru a sýrovou mísu stojí: "A' bientôt."