„Tak já nevím, jestli to mám udělat,“ zazní mi za hlavou v obchodě. Nechápavě se otočím. Krásná mladá dáma s kočárkem jako by se najednou probudila:
„Jéje, já si mluvím pro sebe a nahlas. Promiňte.“„Nevadí, já zase mluvím na pána tamhle a ten nemluví se mnou,“ ukazuji na tatínka přemítajícího v rýžové sekci.
S neznámou ženou se podíváme na sebe a vyprskneme smíchy. Hlasitě. Zastaví nás až nechápavé pohledy dalších lidí v obchodě.
„Kdo to byl,“ zvědavě se ptá taťka poté, co se s děvčetem rozloučíme. „Nevím, viděla jsem ji poprvé.“ Nechápavě zakroutí hlavou a pokračuje v hloubání nad nejvhodnější rýží na rizoto. Do košíku dá nakonec dvě.
U pokladny potkáme krásnou paní. Spokojeně se usmívá, tlačí kočárek a mluví nahlas… S pokladní.
Comentários