To už mi nedělej nechat mě čekat mezi řádky, žalovat na dny, že jsou krátký a cítit slova nevyřčená. Jsem žena.

Básník v ní zemřel a srdce pláče, když vidí v zrcadle prázdný obraz svůj. Zamíchal´s karty, vyměnil hráče, vypadlo ze všeho...

Mlčíme... a pak mě líbá do vlasů. Přece se milujeme. Už dlouho. Veřejně. A přede všemi. Okázale na veřejnosti propagujeme vlastní...