top of page
  • Obrázek autoraŠtěpánka Filipová

Vyžranej zub

Vyžranej zub. Tak babička mluvila o mém dědečkovi poté, co ho poprvé uviděla. Určitě neumí tancovat. Uměl a vyzval ji. Určitě si ten zub nedá opravit. Dal a všechny.

U zubaře byl poctivě před svatbou, jinak by si ho prý babička nevzala. Pak už tam nikdy nepáchnul a bezzubé dásně umně maskoval, že ani při smíchu nikdo nic nepoznal.

A že se smál rád. Taky se rád jen tak usmíval. Na ženy především. I ve vysokém věku měl neodolatelné charisma, z kterého se slečnám o víc než polovinu mladším podlamovala kolena.


Nebo za to mohly modré oči? Prý to byl hlavní důvod, proč si ho babička vzala. Oči a obočí, to ji zajímalo. Zřejmě na rčení: "Oči okna do duše" něco bude.

Dědečkova duše někde kolem poletuje a s úsměvem na nás mrká. Na všechny lidi, ženy zejména.

PS: Dušuji se, že i když mám oči po dědovi, raději mrkám na pány. Mrkací oči, tak je jeden muž označil. Zatím si mě ale nevzal...

19 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Rozběhnout se

Comentários


bottom of page