Vyšel jsem do schodů
s naivní nadějí
s důvěrou dítěte
hledaje v peřejích.
Křídla jsem zanechal
na chodbě u dveří
jak velkej dospělák
co v nic už nevěří.
Veselí zahrálo
na moje pocity
chtěl jsem bejt blízko
jenom tam, kde jsi ty.
Byla to ošidná
ponurá představa
vysoko v oblacích
proběhla poprava.
A teď jen bezhlavě
peří si posbírám
do oblak už nechci
už se tam nedívám.
Jen trochu potají
když noc se sešeří
seberu odvahu
zas znovu uvěřit.
***
Pokradmu… zlehýnka…
čechrám si křidýlka…
že možná v podkroví…
láskou se zahojím…
Comments