Kouzelný chrám Tanah Lot, který stojí osaměle na vrcholu skály v Indickém oceánu, omývaly vysoké vlny. Foukal silný vítr. Hlídka se mohla ukřičet, aby turisty varovala, že za červené cedule nesmí.

Jenže lidé ve skupinkách připomínají opičky. Patří snad do opičího lesa Alas Kedaton?
Mezi makaky vás provází žena s holí, naše měla číslo 25. V areálu má - i její kolegyně - malý krámek. Po opičím představení vám nabídne typické balijské věci.

Moji dva čeští spolucestovatelé udělali průvodkyni radost - koupili si sarong. Hodí se do chrámů. Ale i na silně věřícím Bali je pár posvátných areálů, kde zahalené nohy (protože v hinduismu je tělo od pasu dolu nečisté) mít nemusíte.
Třeba chrám Pura Taman Ayun ze 17. století. Rodinný terasovitý areál, který patří mezi nejkrásnější na ostrově, má postupně stoupající terasovité části: první pro kohoutí zápasy, druhou vítací a třetí se svatyněmi a oltáři. Tam nevěřící nesmí.
Comments