Často se fakt, že umíte vytáhnout podstatu a dobře psát, bere jako samozřejmost. Jako kdyby na vystihnutí hlavní myšlenky a vysvětlení složitých souvislostí jednoduše a krátce nebyla třeba žádná specializace. Nejen novináři by mohli povídat.
Macešsky se tak například stát chová k PR lidem, kteří mnohdy přišli z médii. Pravidelně se tak dostáváte do situace, že texty, které vám dodají odborníci se slovy: "Můžete vydat," musíte kompletně přepsat. A i když se v dané oblasti pohybujete dlouho, mnohdy velkou část pracovního dne trávíte tím, že bádáte, co chce expert vlastně říci. Dá se to pochopit, ví toho totiž spoustu, zná detaily a souvislosti, chce toho tolik říct... Jenže abyste jeho češtinu (ač to tak často nevypadá) uvedli do stavu, že zprávu, kterou pošlete do světa, pochopí i mimo vaši organizaci a obor, musíte si vzájemně vysvětlit důvody a přínosy jazykového "zlidštění".
Nejen proto je zvláštní, že v době, kdy se na komunikaci klade obrovský důraz, mnohé tiskové útvary bývají ve srovnání s jinými personálně podseknuté. O katalogu prací, kterým se ve státu stanovují platové třídy, nemluvě. Přitom jsou to právě tiskoví a mluvčí, kdo chrání tvůrce původních složitých textů. Navíc platí, že pokud to PR "neprodá", o odborné práci se dozví málokdo. Zvlášť v dnešní době, kdy se vše měří přes KPI, AVE, koláči sledovanosti aj.
Lidé, co v tiskových útvarech pracují, tak často mají práce nad hlavu s interním přesvědčováním, externím vysvětlováním a uhlazováním na všech frontách. Škoda! Vždyť i veřejnou správu tvoří "pouze" lidé. A respektovat a ocenit, že vytáhnutí podstaty a srozumitelné psaní je klíčová odbornost, by zlepšilo život každému z nás.
