top of page
  • Obrázek autoraŠtěpánka Filipová

Nahoru na horu 1 - Sněžka

Aktualizováno: 10. 12. 2021

Záměr? Vylézt na všechny nejvyšší hory tuzemských pohoří. Doba splnění? Záleží jen na mně. Důvod? Hory jsou krásné a klidné. Říká kluk, který už pár vysokých kopců zdolal. Blízký kluk.


SNĚŽKA


Učíme se o ní ve škole, naše nejvyšší hora. 1 603 metrů nad mořem. Krkonoše. Podle mapy ubytování v Peci. Žádné očekávání. Jen najít místo, kde přespat a najíst se, v pátek tam dojet v rozumný čas a druhý den ráno nahoru na horu.

Žižkova bouda. Velká horská chalupa s restaurací a skvělou atmosférou i vůní. Paradoxně na druhé straně obce než je Sněžka. Typické. Pravidlo obráceného směru funguje (ne)bezpečně. Přesto pořád věřím, že jednou to bude jinak. Optimista? Naivní? Snílek? Všechno dohromady. Na to, že roky je to takhle a změna je těžká, nedbám.


Příjezd za soumraku v oblečení z práce. Šaty a lodičky. Na horské boudě, kde holky chodí v legínách, mikině a teniskách se zjevilo ufo. Ještě, že šaty nejsou zelené. Rychlé převlečení, mimikry, zapadnout, zmizet, splynout s davem. Anonymně jít krajinou, dívat se, mlčet, myšlenky nechat volně plynout. Doufat. Že s únavou těla se obsah vlastní hlavy přeskupí do snesitelna.


V polovině kopce naštvaná sama na sebe. Že nohy nechtějí jít dál. Že každý krok po kamenité úzké stezce vzhůru začíná bolet. Že oblečení je místy chladné, místy moc teplé. Chvilkami spousta lidí, chvilkami prázdno. Rychlá vysportovaná dvojice, starší pomalu stoupající pár. Děti sbírající borůvky, dospělí hledající houby. Na cestě i mimo ní. Stále vzhůru.

Stoupám. Svým tempem, svou myslí, svým srdcem. Hlava blíž k oblakům. Krok, další, do výšky, do kopce. Na naši nejvyšší horu. Líbí se mi to.

Jenže: sluníčko postupně ztrácí na síle. Drobný déšť sílí, kapuci z hlavy nejde sundat. Cesta mizí v mlze. Lanovku vidím jen málo. Jen po zvuku. Kamenné schody odhaduji. Lidi opodál jsou pouze slyšet.

A takhle je to posledních několik set metrů. Až na vrchol. Jsem tu.


Fakt, že právě na Sněžce, se dá jen tušit. Jako v Popelce. Mlha za mnou, mlha přede mnou. Střevíčky mám. Princ? Na zamlžené nejvyšší hoře naší země by stejně nebyl vidět.


Vrátit se za slunečného dne? :-)



87 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page