top of page
  • Obrázek autoraŠtěpánka Filipová

Miláčku (o moři)


Miláčku, smutek, co v déšť promění se, zaťuká i na tvé římse. Pozvi mě dál, pošeptá ti, z hlubin jsem se k tobě vrátil.


Miláčku, v oceánu s vírou plynu, slanou vodou proplouvám. Přeji si smýt naši vinu, k vlnám tiše promlouvám.


Miláčku, loď, co ukradli jí vesla, plavidlo hloupě rozbité. Splín k moři ve tmě odnesla, "my" navždy má být ukryté.


Miláčku, v každičké sprše hledám tebe, každičkou čeřej uctívám. Slzami zmáčená prosím nebe: řekni, kde vítr přebývá.


Jaký máš vyšší záměr, lásko, mlha bývá tak tajemná, skipper, co touží mít vždy náskok.

A já, miláčku?


Nádherná.

Kapičky vody ozdobená

moje žena.

17 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Přijď

Úplněk

Kommentare


bottom of page