top of page
  • Obrázek autoraŠtěpánka Filipová

Já jsem si tě zakázal

Aktualizováno: 3. 5. 2021

Z textů a povídání si zpravidla pamatujeme to, co je nám blízké, chceme číst či slyšet nebo nám to chybí. Bývá to stejné s lidmi.

V rychlém světě hledáme protějšek, který nás doplní, pomyslně uzavře, s ním budeme celí.


Když to tak není, upínáme se nejdříve k tomu, že jde o nedorozumění. Pak druhého omlouváme.


Pak brečíme sami doma. Nakonec se na chvíli zvedneme a zbytek odvahy věnujeme snaze dosáhnout změny k lepšímu.

Pravděpodobnost, že ten, kdo vás opustil, náhle prozře, je však stejná, jako že do vás nabourá kosmická loď.

Tak si city zakážete. Což je o drobet složitější v případě, že si z poslední debaty s NÍM nejvíc pamatujete větu: "Já jsem si tě zakázal."

8 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Rozběhnout se

bottom of page