Nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci.“ Obrovská tržnice v Ubudu, kulturním centru ostrova, potvrdila známý citát. Kdo z česko-slovenské skupinky v místě plném stánků a zběhlých prodejců zůstal, není však jasné. Možná ti, co rádi smlouvají. Mohli si donekonečna užívat vítězoslavný pocit, že dosáhli svého. Že přistoupili na oblíbenou a očekávanou „hru“ všech Balijců.
Tipem, jak na Bali vyjednávat o ceně, může být reagovat na nabídku poloviční částkou. Přidávat se dá vždycky. Důležité, že jsou na konci obchodu všichni spokojení. Podařilo se to třeba v rodinné dílně, kde se vyrábějí zlaté a stříbrné šperky. Prodavačky turisty doslova navedly k tomu, aby o cenu smlouvali. I já se překonala a z původních 1 190 000 rupií najednou bylo 800 000.
Pak: „Sbohem, vesnice Celuk“ a vzhůru za dalšími tradičními řemesly. Kamenická dílna je doslova okouzlující. Tak propracované detaily na všech sochách! Přirozeně živočišná schopnost zachytit výraz, myšlenku a pocit na neživém kusu hmoty. Na Bali používají dva druhy kamenů: lávový a
sádrový.
Řemeslo se předává z generace na generaci. Pokud je třeba rodina zaměřená na šperky, musí v rodinných chrámech udržovat určité množství stříbra a zlata. Podobně je to u kamenů. Mimochodem, slovo Batubulan, jak se jmenuje vesnice, kde kamenosochařství najdete snad na každém kroku, znamená Měsíční kámen.
Snad proto, že luna v noci teď není příliš vidět, připomínají si ji na Bali alespoň jménem. Nebo v obrazech. Rodinný podnik malířů v rozsáhlém luxusním areálu s mnoha propojenými pavilony dýchá atmosférou originálního umění.
Nezapomíná se přitom na respektování tradičních technologií a motivů. Domem se nesou různé vůně, nečekaně se vynořují malebná zákoutí, nabízí se tajemně uklidňující místa se zurčícími fontánami, v nichž poutavý pocit zdůrazňují obrazy. Fotit se tu kromě vstupu ale nesmí.
Comentarios