V Botanické zahradě praží slunce. Na lehátkách se opékají rodiče s dětmi, čerstvě zamilovaní,
singles s počítači, spokojení důchodci… Voní kytky a stromy na neuvěřitelně symetrických záhoncích.
Mezi nimi pán na sekačce. Umně se proplétá mezi lehátky, drží si svůj rovný řádek. Když vypadne kus posečené trávy, poctivě se vrátí a pečlivě ji nabere do sběrného koše. Posekaná část se postupně rozšiřuje.
Rozumní lidé se i s lehátky přesouvají ze zarostlé oblasti na čerstvě nízký kobereček. Jiní nechají lehátko v místě, kde se seče a lehnou si na jiné – v neposekané oblasti. Maminka s dcerkou to řeší po svém: s lehátkem odpovědně odjedou níž. Jenže! Tam, kde sekačka dosud vůbec nebyla.:-)
Pracovník Botanické zahrady se i s travní sekačkou na chvíli zastaví. Rozpačitě kouká na rozehranou partii. Pak se hlasitě zasměje a říká: „No jo, ale pořád lepší než jedna Ruska. Tu jsem musel odvézt jinam přímo na lehátku.“
Nadšená turistka dodnes vypráví, jakou zvláštní a originální službu to v Botanické zahradě v Praze mají.
Comments